exemplář

Každý normální člověk se na víkendy těší že nemusí vstávat do rachoty a válí se v kanafasu co se do něho vejde u nás to o víkendach vypadá jak v šípkovém království bo eště před polednem o živáčka nezavadíte.To,ale neplatí pro mě bo víkend nevíkend můj bio kokrháč co se mi usídlil v hlavě v pět ráno zakokrhá a je mu úplně jedno co je za den.Byla sobota mrcha zakokrhal,venku eště tma, zima jak v morně,snažila sem se kokrháčovi zavřít tipec,že eště zdřímnu,ale nepodařilo se,vstanu,jak uchylák sedím v kuchyni,proklínám kokrháča a čekám až se rozední,abych vypadla ven na zahradu,konečně je šest ráno,rozednívá se obleču si hrubé fusky,můj oblíbený pletený hubertus bo varování venkovního teploměru sem nebrala na lehkou váhu,konečně vypadnu ven z kanafasu vylezl i náš Čenda,chvíli při pohledu na moje fusky a hubertus nechápavě civěl,ale jak sem otevřela dveře ven vypadnul na zahradu jako první jak ale zjistil,že je chodník mokrý a vítr mu čechrá kožich tak jak baletka po špičkách zabaletil na svůj oblíbený rožek,pak si sednul na schod ku dveřam a štěkal na mně cosi ve smyslu si blbá či co otvírej ty dveře dyť tu zmrznu nemám fusky ani hubertustak sem veličenstvu otevřela dveře pes hupsnul ku drahoušovi zpátky do kanafasu vyhřát skurku.Já zalívám skleník a pod nohama se mi plantá koček jdu zalít durmany a květináče na terase a furt a furt koček pod nohama,pouštím ven obyvatelky kurníku a kocura mám furt v patách,tož mu pravím tobě dneska asi hráblo už mi fakt lezeš na nervy,deme domů uvařím si kofi,dám ti nažrat bo si dneska fakt neodbytný,otevřu dveře a první v baráku je kocur, v kuchyni mu nasypu granule ten se vrhnul na misku a nenažraně granule chroupá,dívám se na něho a pravím mu tobě,ale jaksi vyhládlo,uvařím si kofi,jdu do pokoje a ve dveřích stojím jak vyřezaný svatý,čumím jak vyoraná myš nevěřím vlastním očím v kuchyni jedná kočka chroupe granule a druhá na vlas stejná chrápe na gauču,no fakt sem nechápala,říkám si že by to cigáro co sem šlukla ve skleníku nebyla startka?nebo mi z tych antibiotik co užívám hráblo?Tahám z kanafasu drahouša a pravím mu chlope stávej bo si nejsem jistá či sem eště normální,drahouš přide do kuchyně,ukazuju mu kočku co chroupá granule on se na mně dívá a praví jestli mně budíš kvůli tomu,abych se podíval jak žere kočka tak to už normální nejsi to už potřebuješ psychiatra,Čenda kočku očuchal sednul si vedle ní a tym svojim klasickym uá uá na mně též nechápavě civěl,tož zavedu je oba dva do pokoje a pravím co vidíte,tož Čeněk znejistěl a začal stepovat z kuchyně do pokoje a z pokoje do kuchyně,evidentně tež nechápal,drahouš se nijak nevzrušil a praví prosímtě komu si teho kocura čmajzla,buduješ z baráku utulek či co,mezi tím kuchyňský kocour dožral granule bez okolků vyskočil na gauč v pokoji,lehl si vedle Mašeňáka a spokojeně se uvelebil a začal dřímat,tak to už nechápal ani můj drahouš bo vedle sebe chrápou dva navlas stejní kocuři,tak sem se ujistila,že blázen nejsem.Odpoledne sem běhala po okolí a zjišťovala či kterémusi chalupářovi neschází kočka bo je to kocour vychovaný a čistotný a není zanedbaný je klidný a mazlivý no nikomu,ale nechybí.A tak se kocour u nás zabydlel na trvalo a my doma nechápeme kaj se u nás na samotě takový exemplář vyskytnul.

hrníček

V době kdy byl ze mě zažraný prvňáček sme se stěhovali ze starého bytu do super nového moderního ve kterým už byla zabudovaná kuchyňská linka bo do té doby sme měli v kuchyni jak se tenkrát mluvilo kredenc a ten nebyl nic moc velký tak teho nádobí sme moc neměli a nádobí bývalo na kupě,aby se tam všechno vešlo. Můj tata byl kofi závislák a pil ho zásadně ze svojeho hrníčku,hrníček byl bílý s růžovýma ručně malovanýma růžičkama a měl zlaté lemování,ale tež už byl chudák pěkně otlučený a i ucho už měl ulomené jak sme se přestěhovali velká a prostorná kuchyňská linka zela trošku prázdnotou bo tych pár kousků nádobí se tam ztratilo,takže se pomalu začalo nakupovat nádobí nové a tak ten otlučený hrníček se v té nové nové kuchyňské lince nic moc nevyjímal a stal se trnem v oku naší maminky a ta pomalu a nenápadně zahájila kampaň za výměnu hrníčkupár krát se snažila hrníček vyhodit do smetí,ale tata si ho vždycky vyštrachal a pak robil scény jak v divadle a tak to vzdala,smířila se s tou jak pravila škorupou a jak přišla návštěva tata musel kavu pit v kuchyni bo s tym střepem do nového obývacího pokoje nesměl vstoupit bo prý nebude robit ostudu.V létě k nám přijela na návštěvu na kolaudaci nového bytu babička,která bydlela v podkrušnohoří a že to bylo daleko jezdila k nám jenom jednou do roka a tak její návštěvy byly pro nás vzácné,naše maminka se pokoušela tatu přesvědčit,že aspoň v době její návštěvy by svůj střep mohl nechat zahrabaný kajsik v propadlišti dějin,tata teda že ani náhodou bo jeho mamu určitě jeho střep nebude zajímat bo bude mít jiné zájmy.Babičku bo byla pro nás u nás vzácnost sme si hýčkali a prostírali výhradně nové nádobí,jenom tata furt našu mamu prudil svojim střepem.Po týdnu babička odjela a doma nastalo peklo tata řádil jak kaučukový dědek bo jeho škorupa se kajsik vypařila a ten to nemohl rozdýchat,obvinil mamu,že mu ho naschvál vyhodila ta se bránila,že kdyby chtěla už by to dávno zrobila,doma bylo dusno bo tata si nás posadil v kuchyni na gauč zapnul stolní lampu nasvítil nám obličeje a začal výslech,začal u bráchy a řval na něho přiznej se kde je,brácha se chvilku ošíval a pak se přiznal že prý ve sklepě pod schodama,tata nepříčetně na něho co tě to napadlo a bratr na to že naše sousedka ypsilonka ho furt buzeruje tak ju kopnul pod schody v tatovi by se krve nedořezal,ježišmarjá doma máme delikventa,ypsilonka kopnuta pod schodami to zas bracha o čem to mluví jaká ypsilonka rohožku sem jí tam kopnul,bum rána to z taty šutr spadnul,zaútočil na moju sestru tak když to nebyl on tak se přiznej my sme jako děcka nevěděli o co mu de tak sestra s brekem vytáhla z kapsy zmuchlanou krabičku od partyzánek ve které měla zmuchlané eště dva cigárka a to zas pro změnu málem tata křísil našu mamu já sem pro jistotu začala usedavě brečet a tak byl výslech u konce.Tata si začal zvykat na nový hrníčekAsi po týdnu tiché domácnosti přinesla listonoška balík od babičky,balík obsahoval vajíčka,sadu hrníčků a pár cukrátek pro vnoučky a dopis ve kterém babička napsala,že se omlouvá za ten rozbitý hrníček a že za to posílá celou sadu bo ty hrníčky co má doma v kredenci stejně nepoužívá a nám příjdou vhod,byly to hrníčky bílé s růžičkama a se zlatým lemováním,maminka hrníčky uložila na poličku a z hrníčků nikdo nikdy nepil bo sme všichni věděli,že sou to babiččiny hrníčky památeční, hrníčky mám dodnes jako památku na babičku a výslech mojeho taty.

nikdy

Myslím,že každý z nás už někdy použil větu tak to bych nikdy ……. vzpomínám si,že jako věčně nabroušený,nezpokojený,rebelující poďobaný puberťák sem tuto větu tež dost často používala.Hlavně jak sem někdy za jakýsi ten přestupek jako pozdní příchod,chaos ve skříni či zapomenutý domácí úkol a podobné maličkosti vyfasovala trest jako zákaz vycházek,nebo týden kromě školy nevidět svoji spolutrpící kámošku,sem si vždycky pravila tak toto svojim děckam nikdy robit nebudu,nikdy. Puberťák míní,život mění bo jak náš dospělák co by puberťák přišel večer o hodinu později domů s vysvětlením,že se mu zastavily hodinky sem na svoje předsevzetí zapomněla a vyfasoval týden zaracha a tento osvědčený trik sem používala u všeckych našich potomků no co osvědčilo se tak co ,když náš mládežnik co by předškolák v celým baráku zrobil bordel bo se jeho bebechy válely všude,zapnul si televizor bo hrál jeho oblíbený seriál a na moje prosby ve smyslu ukliď ten bordel bo ti ten televizor vypnu nereagoval tak sem mu ju s klidem angličana prostě vypla i přes to že mi vyhrožoval,že jestli to udělám napíše Hardkeslovi a pak uvidím,tož mu pravím zlato dyť neumíš psát on na to pohotově že má kamaráda co už to umí, jak sem se učila prý v mojim zájmu nabrat babské zkušenosti a žehlila košile mojeho bratra sem si pravila na chlapa co nosí košile se nikdy ani nepodívám a tak jako bonus života mám tych chlapů na půl tuctu a košil hromady jak jeden z našich synátoru se svojim kamarádem nastupovali na učňák,tak sme s kamarádovou maminkou spolu vyrazily na obhlídku učiliště,týpky co sme tam potkávaly sme obě dvě virtuálně ohýbaly přes kolena a obě dvě svorně trvaly na tom,že cosi takého by přes náš práh nevstoupilo, no o nějaký rok později se stali z našich potomků podobné zjevy a eště sme byly rády,že vůbec chtěli náš práh překročit no život je pes a ten je nejlepší přítel člověka.Tak mě můj věrný přítel naučil nikdy neříkej nikdy.

vitaminová bomba

To sem zas raz měla príma den a eště prímovější večer,ráno sem vyrazila na středisko kde zasedalo telefonické konsilium bo sem odmítla nemocniční kanafas tak se dochtoři dohadovali přes kabely jak to bude dál s mojim antibiotickým zobáním a mojou žravou bakteriou,která mrcha se mně drží už třetí měsíc a ne a ne chcípnout,únava už mně pomalu pokládala na kolena a tež sem začala znova chodit do klubu pesimistu na nitrožilní mňamky,které mi ale evidentně žraly můj zbytek energie.Konsilium rozhodlo všechno vysadit a bude to kdo z koho bakteria,únava či já,prostě kdo dýl vydrží,kdo dřív chcípne,tak sem vyrazila na nákup homeopatik a čerstvých vitamínů bo nevím jak ten detox vydržím, začala sem obědem ve skleníku posbírala pár rajčat a paprik bo jak vitamíny tak začnu obědem a k nelibosti našich nenažraných otesánku bylo na oběd lečo,odpoledne sem si pozobávala hroznové víno,zajídala ho jabkem a potuplovala sem to asi kilem mandarínek ku večeru se drahouš nastěhoval do kuchyně s pytlem ořechů,které je třeba vylouskat,drahouš louskal a louskal a já sem ujídala a ujídala co drahouš nesl nelibě bo mu jaksi nepřibývalo a praví mi starko ty se z toho pos……Večer klepal na dveře tak sem se přesunula do pokoje na telku a zjišťuju jak mně všechno žere a svědí,ptám se drahouša kolik kilometrů to je do Ostravy bo ráno v telce ukazovali jak Ostravu zamořujou štěnice a či náhodou už nedorazily i k nám bo se asi k smrti uškrábu,drahouš mi praví starko jeden den bez prášků a už ti hrabe,měli by tě izolovat,po chvilce málo co sem se škrábala sem začala chytat asijský syndrom šikmých očí bo ksycht mi tak opuchnul,že sem vypadala jak balon,zobla sem proti alergické zobání a drahouš mi praví to máš z té tvoji nezažranosti,když se mi vyrážka vyrazila do očí,které už sem skoro žádné neměla,sem pochopila,že zobání nezabralo,tak sem do zubů porvala stokorunu a mazala na pohotovost kaj dochtor co sloužil, jak slyšel co sem do sebe naládovala málem nerozdýchal a praví taková bomba by rozstřelila i koňa mi píchnul koňskou dávku antihistaminu a kalcia,eště hodinu sem tam musela čučet či jedna dávka zabere či co bude dál,naštěstí zabrala balon splasknul,oči se mi vrátili do evropského stylu a mazala sem s upřímnými díky domů.Večer sem padla jak špalek a eště druhý den ráno jak zakokrhal můj bio kohout sem si připadala jak po týdenním alkoholovým dýchanku.

Máša

Aby kočičí zpominání bylo v kompletu nesmím zapomenout na kočku Mášu,která po Ferdovi byla číča co se mu dost podobala vzhledem i charakterem,byla extremě mazlivá a od každého pedantsky mazlení vyžadovala, měla uchylku že když nebyl nikdo k mání na mazlení lezla do různých míst a nikdy ste si nebyli jisti odkud na vás vypadne,jak se třeba otevřela skřínˇ dokázala do ní nepozorovaně vklouznout a tam si spokojeně vychrapavala,akorát měl člověk menší šok jak otevřel skřínˇ a z ní na vás cosi tlemí takže se leknete až si odplivnete,

Maša se akorát tak protáhla a mnˇoukla no konečně že už jdeš v koupelně vyspávala až na dně v koši se špinavým prádlem a jak bylo prádlo nastrkané v pračce zalezla si do ní vždycky než sem pračku zaměstnala musela sem ju pro jistotu prohlídnout či tam ta skura náhodou nechrápe bo raz sem ju fakt málem vyprala,pračka byla plná prádla,zavřela sem ju(tu pračku),nasypala sem prášek no znáte to otočím čudlíkem pračka se začala plnit vodou no a to Máši nezrobilo dobře bo se z okýnka na mně tlemila a řvala na mně si blbá či co okamžitě mně pustˇ ven skurku si umyju sama,jak se holubi o víkendách vracejí do hnízda tak se tež spí všude možně a tak se tež rozkládá gauč v pokoji no raz tež nám bylo podezřelé že tolik lidí co by Mášu muchlalo a ona nikde,nakonec sme ju našli v gauču bo jak se ráno uklízelo dospělačka si ji nevšimla a složila gauč i s Mášou no a i přesto že Máša byla menšího vzrůstu jako lovec se vyrovnala Ferdovi i Sparkimu,ulovila v kurníku loupeživou lasičku a kuna pro ni tež nebyl problém,největší její úlovek byl tchoř,kterého nám donesla až do pokoje eště nikdy ste nikoho neviděli tak rychle zdrhat jak sme zdrhali tenkrát my určitě by to byl světový rekord bo věřte tchoř smrdí a jak pravím,že smrdí tak smrdí brutálně že se to nedá ani popsat, věřte není nic horšího jak tchoří smrad,pokud máte cosi o čem mluvíte že byste to nevydrželi tak věřte byste vydrželi ale s tchořím smradem ani pět vteřin,naše kočka

Máša tež byla v okolí vyhlášena cestovatelka,jak náš Ferda s oblibou hřál skuru na kapotách plechových mazlíčku našich návštěvníků,tak Máša ta jak viděla plechovku ze čtyřma kolama a majitel nedejbože nechal jakousi skulinku tak tutově si Mášu odvezl,takže jak sme měli jakousi návštěvu tak před odjezdem bylo první najít kočku a pak teprve mohli odjet bo raz tež tak jak měli u nás slezinu synci co spolu byli na vojně s našim dospělákem,tak popřijížděli svojimi plechovkami no a jeden nemohl přenocovat bo měl jakesi problémy tak jel v noci domů no asi po hodině co odjel zazpíval dospělákovi didlifen,že prý jestli máme kočku doma bo on má jakousi v autě no ozval se řehot že praskaly stromy v lese bo chudák už měl půl cesty za sebou a musel se vracet zpátky bo si nevšimnul černé pasažérky co válela skuru na zadním sedadle jeho plechovky,kotˇata měla Máša jenom jednou a protože byla menšího vzrůstu tak měla jenom jedno a to je kocour

Mašenˇák o kterém sme se chvíli domnívali,že je kočka a nakonec se z něho vyklubal kocour,který je momentální náš dvorní myšochyt,tchořa zatím díky bohu do baráku eště nedosmýčil,ale tež mu žádný myší kožíšek neunikne,do pračky ani skříně neleze,plechovky ho tež nezajímají ale mazlík,mazlík teda je ohromný no a jak Máša vypadala jak kotě tak Mašenˇák vyrostl do úctyhodných parametrů v zimě dokáže nabrat i osum kilo bo skuru válí celou zimu na gauču a někdy mám obavu,aby nezežral i nás no a jak přidou jarní touhy je z něho kost a skura bo i týden se doma neukáže no a jak přide tak je dobitý jak Berlín,věčně jakési krvavé šrámy no je to náš kožichový Kasanova a kočky z celého okolí se o něho perou od lonˇského podzimu máme doma kocoury dva,druhý má jméno exot bo přišel bůh ví odkud a s klidem angličana se u nás zabydlel a kupodivu Mašenˇák i Čenda ho do smečky přijali a nejsou žádné rvačky nad čím všichni nevěřícně kroutíme hlavou,spolu žerou z jedné misky chrápou na jednom křesle a má moc rád děti a naopak i naši nejmenší ho zbožnˇujou protože je neuvěřitelně hravý.Prostě a krátce život s kočičí skurkou je fajn,protože máme rádi zvířata jsou chlupatá a mají hebkou srst.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 * 15 16 17 18 19 20

Pitipačka a Sparki

Nástupcem Ferdy se stala černá kočka původním jménem Pitipačka kde v pořadu pana Nesvadby(staršího),který v té době v televizi uváděl pořad pro děti kde předváděl svoje neuvěřitelné malůvky on line vystupovala kočka Pitipačka a kocour Damián,záhy se ukázalo,že není hodná toho jména a byla přejmenovaná na megeru,protože to byla břidná prase byla nepřizpůsobivá a jak ucítila potřebu bylo ji jedno kde je,prostě to udělala a tak naše chýše brzy páchla jak polní lazaret bo chloramin se stal nechtěnou součástí našeho uklízení bo bylo třeba často cosik kajsik dezinfikovat neuvěřitelných deset let sme doma pořadali hony na nezdárnou megeru,která se rokama věčného nahánění vypracovala k dovednostem veverky a v pohodě jak bylo otevřené okno bez problému šup a byla v chýši to podotýkám skákala odrazem přímo ze země ne ze stromu, děckam v pohodě z konzoly co drží kabel na přísun elektriky skákala do okna v podkroví jak raz zhučela z okna na skleník naštěstí nic nerozbila ani se nezmrzačila si vysloužila přezdívku parašutistka,jak naš mládežník měl asi čtyři roky konečně sem se zbavila plynové trouby a pořídila si novou elektrickou tak raz tak sedím luštim křižovku jak se z trouby skleněným okýnkem ve dvířkách na mně cosi tlemí pravím si co to je mám vlčí mhu?či halucinace?jak sem troubu otevřela a z ní vylezla černá megera se o mně pokoušela mrtvica bo sem nechtěla ani domýšlet co by se asi stalo,kdyby trouba byla v zásuvce bo ten malý vykuk kočku strčil do trouby a tež nezapomněl pootočit čudlíkem no ale jak raz ta svinˇa břidná pochcala naši prvorozenou sme jak rozhlasový sbor jedhlasně řvali do eteru chcípni tak za čas fakt chcípla a i když to byla břidná megera bylo nám ji líto a dokonce nám i její akrobatické výkony chyběly, na její místo nastoupil černobílý kocour,který dostal jméno ze serialu MASH bo jak radar často do tidlifenu volal halooo Sparki tak mu potomci začli říkat Sparki,byl to kocour čistotný dělat potřebu v chýši bylo pod jeho úrovenˇ a jako myšochyt byl fakt bezkonkurenční často u dveří ležela i zahryznutá krysa zatím co on se pýchou naparoval a čekal odměnu ja sem řvala jak tur a z chýše nevylezla až ju drahouš kajsik zakopal,byl to týpek co se nikdy nechtěl nechat pomuchlat nebo pohladit jak se uvelebil do křesla nikdo si nedovolil se přiblížit bo ten prskal a tasil drápy ve stylu vypadni neotravuj,ku podivu ale s Čendou vycházeli dobře a jak na křesla válel skuru tak Čenda byl jediný kterého k sobě pustil,Sparkan byl náš malý terorista co vytrvale i hodinu dokázal sedět u ledničky a čekat kdy konečně něco dostane běda ale jak se dlouho nemohl dočkat přešel do opozice zalezl pod stůl a vyčkával,kdo prošel kolem stolu šup už mu visel v tom lepším případě na lýtku,jak číhal v chodbě visel na hrbu,všichni sme ho pro jeho dobře vyvinuté drápy a lovecké schopnosti měli v úctěa tak mu jeho výstřelky procházely,byl to ale taky velký záletník a tak jak nedaleko od nás bydlí sedlák a má hodně koček Sparki tam zřejmě býval častým hostem bo sedlák všude kde nás potkal si na něho stěžoval,že atˇ si s ním zrobíme pořádek bo prý má svojích dost a na našeho parchanta není zvědavý no jak sem se ho zeptala či by mi poradil jak to mám asi udělat tak on udělal tedˇ se slabším povahám omlouvám ale on nám ho prostě zamordoval,možná si řeknete že proč to vůbec píšu,ale bohužel to je život a opravdu se to stalo a i takové odporné zrůdy mezi náma žijou a tak občas i optimista a pacifista je zralý na výstřel.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 * 14 15 16 17 18 19 20

Ferda

Jak sme se do naši chýše nastěhovali i s kocourem Ferdou tak myši hromadně balily kufry a z naší chýše prchaly bo Ferda byl neuvěřitelný a poctivý myšochyt žádný myší kožíšek mu neunikl a tak sme si ho hýčkali a rozmazlovali,miloval teplo v zimě mě vytáčel jak radiátor skoro vařil jeho skura už málem smrděla spáleninou a on se na něm převaloval a mnˇaučel přilož,přilož,raz tež tak večer jako vzorná novomanželka čekám na drahouša než dorazí z odpolední šichty,lebedím si na ministerstvu úlevy zahřívám prkýnko pana ministra naráz bum bác krve by se ve mně nedořezal jak sem se lekla eště že máme ministra klasického a ne teho bulharského bo kdo ví jak by to dopadlo bo se nečekaně s rachotem rozletělo okno a v okně se objevil on našich srdcí šampion kocour Ferda

no se mi ulevilo,co by strávník Ferda nebyl vybíravý raz jak měl drahouš narozeniny i když byla středa a to byly kdysi takzvaně sladké dny sem tuto středu pojala netradičně a připravila na oběd klasický oblíbený řízek než sem ho ale usmažila sem si všechno hezky přichystala,asi roční prvorozenou i s taškou naložila na kolo a jak Šurkovski šlapala do pedálu na nákup do samošky,jak sem schvácená s jazykem na vestě dorazila domů sem se začala zhánět po připraveném řízkovém polotovaru bo ho bylo třeba usmažit si pravím kurnik sem blázen či co dytˇ tu byly kam se poděly,naraz sem učula spáleninou smrdící skuru co se spokojeně válela na rozpáleném radiatoru a zoufale sem zařvala ty hajzle jeden,jeden ti nestačil musel si zežrat všechny tři vyzbrojená pantoflem sem se zuřivě vrhla na kocoura ten ale na nic nečekal a prchal,skočil na kliku dveří ministerstva úlevy ty se otevřely a šup okýnkem zdrhnul ven,no a tak co náš nenažraný kocour měl řízkové hody my sme drahoušovy narozeniny oslavili vaječnou omeletou,tež se nedá zapomenout jak náš kočičí gurmán jak sem si tak raz s prvorozenou ohřála párky prostřela stůl,kocour seděl se slinou v hubě a čuměl z okna tak sme se šly obě dvě podívat na co to čumí no a venku na loji se houpal datel tak sme na něho tež obě dvě čuměly čeho ten nenažranec využil a párky nám zežral,byl teda inteligent bo asponˇ chleba nám nechal.

O zraněních Ferdy raději psát nebudu bo po tom jak sme málem křísili mojeho bráchu jak se kdysi sekaly louky kosou a on Ferdu v te trávě neviděl a kosou ho nabral nebo jak chodil Ferda na zálety susedum do stodoly za jejich kočkami a chudák sused měl málem mrtvicu bo ho v seně tež neviděl a nabral ho vidlama tak to by slabší povahy mohly začít omdlívat takže to vynechám,ale ujištˇuju vás že všechno to kocour přežil,byl to náš mazlíček kromě myši by ani mouše neublížil dokonce i jak náš třetí v pořadí druhý synátor měl svoje chovatelské období tak i jeho žáby a korely Ferda přehlížel a měl přátelské vztahy i s našim druhým kožichovým mazlíčkem fenkou Ronou,která jak se u chýše objevil jakýsi cizí pes a chtěl Ferdu prohnat tak vetřelca vždycky hnala svinˇským krokem,Ferda vděčnost projevoval tak že u misky byl první a ochranitelka čekala až co na ni zbude,milovali ho všichni hlavně návštěvy co přijížděly svojima plechovýma mazlíčkama a Ferda na naleštěných kapotách rád vylehával a zanechával nepřehlednutelné stopy,tak to ho samou láskou naháněli a slibovali a slibovali.Kocour Ferda byl prostě náš mazlíček a žil s náma celých patnáct roků.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 * 13 14 15 16 17 18 19 20

houpačka

Všechno to začalo eště v zimě jak po vítězném boji s chřipkovým okupantem drahouš naleštil svoju milovanou káru a přemluvil mně ku návštěvě obi marketu.Tam po nečinném očumování věcí co drahouš údajně nutně potřeboval a kterým vůbec nerozumím a nevím na co sou sem očima zabloudila do oddělení zahrady,kde se na mně už na dálku usmívala krásná zelená pruhovaná houpačka,trhla sem se od drahouša a šla sem tam na čumendu,jaksi sem neodolala pokušení zhoupnout se na ni bo mě lákala jak bludička na blatach poď zhoupni se zhoupni se furt mlela tak sem opatrně zadkem lapla a se zhoupla.Odkudsi se přivalil synek prodavač zeřval mě jak malé děcko prý paní to nemůžete to je vzorkový prodej a že nejsem v parku,začala sem mlžit a pravím synku ja houpačku jenom zkušam či bude vyhovovat mojemu pozadí,neobstála sem bo furt si mlel svoju písničku o jakýmsi vzorku,tak sem zrobila uraženou a poslala ho do bža s tym,že u nich si nekoupím ani párátko,drzoun mně tež poslal do bža že stejně párátka neprodávají,to už mi za zadkem stál drahouš a zeřval mě jak rozmazlené děcko v hračkárně,snažila sem se ho oblomit nesplnitelnýma slibama ,aby mi houpačku koupil,poslal mně tež do bža,že už sem financ utratila za květenu,musela sem se smířit s tím,že houpačka nebude,Doma na mně drahouš žaloval jak prvňáček a že už semnou nikam nejde bo kaj vlezu zrobím ostudu,tež jenom mlžil bo prošmejdit markety je jeho záliba a ví že mě by tym nepotrestal bo ja jeho koníček nezdílím.Přišel březen a jednoho krásného dne jak sem dorazila domů ze střediska,kaj sem chodila na nitrožilní koktejly vidím před chalupou nablýskané modré metly(nevím čemu,všichni naši dospěláci mají různé značky plechových mazlíčků,ale barvu mají všichni v různých odstínech modré barvy a eště se škádlí čí metla je hezčí,mně přídou všechny stejné hlavně jak kára spolehlivě frčí ) Jak vidím ty nablýskané metly mně polilo horko co se stalo bo během týdne se moc nezjevujou bo všichni makají jak barevní plantažníci.Hned ve dveřích mně náš mládežnik nacpal do kuchyně,že do pokoje teď nesmím,že se cosi chystá a přidal jeho oblíbené budeš čumět pro krista pána co to zas bude za chvíli se ozvalo už můžeš,vejdu do pokoje, čumím jak bacil do lekarny,polilo mně horko a do očí mi vyhrkly slzy bo z rohu na mě volala pruhovaná houpačka ahoooj sem tu a sem tvoje do teho dospěláci zpívali šťastné narozeniny a začali mi gratulovat to mi zatuhlo a zašmatrala sem v paměti bo co sem byla v komatu či co?dyť mám narozky až v listopadu,omladina se nenechala zaskočit a začli mně častovat komplimentama náš humorista mládežnik dodal to máš aby ses eště zhoupla než tě zahrabou,další dodal pokladničku si kup sama na rakev už se ti skládat nebudeme,drahouš z radosti že mu můj požadavek na koupi houpačky neudělá trhlinu v rozpočtu dodal tak teď už bude mít tu prdel placatou bo z houpačky už ju nezvedne.A tak vytoužená houpačka co se na ňu složila celá rodina byla předskokan mojich narozenin,které slavím až v listopadu.Snad dožiju a jak ne aspoň se zhoupnu.Děkuju